Jak jsme objevovali neznámé východní Polsko

Tak jsme zazimovali naše Vito a konečně je čas i trochu sepsat, kam jsme se v letošní sezóně všude podívali (a že toho bylo docela dost). Náš největší výlet měl cca 4 500 km a vzali jsme to přes Slovensko k našemu hlavnímu cíli, a to do východního Polska. Je to část, kde jsme ještě nebyli a chtěli jsme se podívat hlavně na "Vlčí doupě". Jelikož to během víkendového výletu opravdu neujedete, poskládala jsem na základě tohoto bodu náš 14denní trip. Teď si můžete přečíst, co jsme viděli a zažili v první části této dovolené.

Den 1 (Sobota): Tropická Strážnice a folklorní festival

První den nás přivítal extrémním horkem (38 °C) a naší cílovou stanicí byla Strážnice a její vyhlášený Mezinárodní folklorní festival. Festival byl úžasný, ale tropické teploty nás hodně limitovaly v tom víc "pařit" a spotřeba vody byla obrovská. 

• Game changer dne: Přenosná sprcha z Actionu za cca 250 Kč. V tomhle pařáku doslova totální zachránce.
• Kemp Strážnice (Hodnocení): * Cena: cca 1 100 Kč (auto, 2 osoby, elektrická přípojka).
• Areal a vybavení: Sociální zařízení bylo hodně zastaralé (retrostyl 80. léta), s čímž jsme ale podle recenzí počítali. Kemp byl naplněný do posledního centimetru, takže místa bylo opravdu málo, ale na jednu noc jsme to přežili. 

Den 2 (Neděle): Banská Štiavnica, auto-veteráni a kozí sýr na farmě

Vedra nepolevují a my vyrážíme směr Slovensko a jsme opravdu odvážní, kdy teploty atakují zase skoro 40 stupňů a my se nevzdáváme návštěvy Bánské Štiavnice, která je zapsaná od 1993 za svou mimořádnou historii a architekturu na seznam světového dědictví UNESCO. 

Parkujeme na placeném parkovišti zde a vyrážíme na prohlídku města směr ulice Kammerhofská a Andreje Kmeťa. Za výšlap ke Starému zámku (dovnitř nejdeme) a procházku po náměstí v tomhle horku bychom si zasloužili medaili za statečnost :-). Asi bychom si to užili o maličko více, kdyby nebyla taková vedra, nicméně ožili jsme velmi, když jsme na razili na klimatizované místo k obědu.

• Tip na podnik: #RUINbar – neobvyklá kombinace restaurace a jazzového klubu s krásným, netradičním interiérem. Pokud hledáte únik před horkem, tady se skvěle zchladíte. Ceny jsou příznivé a jídlo taky chválíme. 

DOUBLE RED Cars Muzeum (Brezno)

Odpoledne míříme na okraj okresního města Brezno, kde je v průmyslové části ukryt opravený velký komplex, který zahrnuje  hotel, restauraci a hlavně několika patrové muzeum aut. Najdete tu velmi ceněné exponáty i unikátní prototypy. Pro automobilové fandy by měla být tato zastávka povinnost. 

• Vstupné: 17 EUR / dospělý (kompletní ceník zde).

Ubytování: Kemp Kozí dvor Rohozná

Kousek od Brezna nacházíme na Google Maps naprosto kouzelné místo – rodinnou farmu se zvířaty.

• Cena: 25 EUR / noc.
• Vybavení & zážitky: Při příjezdu na farmě zrovna probíhal komorní koncert, ale majitelé nás bez problému ubytovali. U domu mají samoobslužnou ledničku s kasičkou na vlastní výrobky – ochutnali jsme výborný domácí kozí sýr.
• Zázemí: K dispozici jsou 2 krásné sprchy (další dvě se budují), pračka, elektřina a eko toalety se zásypem z pilin (které překvapivě skvěle voní). Pozemek je mírně svažitý.
• Hodnocení: Zpočátku nás trochu otravovaly mouchy, ale k večeru zmizely. Odměnou nám byl nádherný výhled na koně a klidný spánek. Webovky na farmu naleznete zde.

Den 3 (Pondělí): Po stopách folkloru, trochu mafie a přejezd do Polska

Tento den se nese ve znamení vzpomínek na místa, která jsem v minulosti navštívila s folklorním souborem, potřebovala jsem si prostě zavzpomínat na léta dospívání a trochu mě popadla nostalgie. 

• Amfiteátr Heľpa: Zrovna skončil velký festival a díky probíhajícímu úklidu nás po dovolení pustili přímo na pódium na památeční fotku.
• Telgárt: Další srdcová zastávka. Mimo jiné zkoumáme i trochu temnější historii – vesnice je rodištěm nechvalně známého mafiána Mikuláše Černáka, takže nechybí ani netradiční (pro nás ale tradiční) procházka po místním hřbitově a hledání ... čeho? Najděte si to na googlu nebo na Netflixu :-). Jinak na začátku vesnice můžete vidět rómské ghetto, které tu bylo i před 25 lety, kdyby na nás jeho obyvatelé nekoukali tak nevraživě, rádi bychom jej prozkoumali více, ale radši jsme to nechtěli riskovat. 
• Jazero v Kvetnici (Starý lom u Popradu): I když tu oficiálně platí zákaz koupání, místo je skvělé na pauzu. Na břehu najdete dřevěná lehátka, lavičky a zaparkujete pohodlně přímo u vody. Určitě doporučujeme zastavit.

Přejezd do Polska

K večeru projíždíme Svidníkem (příprava na zítřejší Duklu) a hledáme nocleh. Na slovenské straně nenscházíme žádný kemp, proto přejíždíme kousek do Polska k vesnici Tylowo, kde nacházíme vhodné místo na noc a to Pole Biwakowe Drymak.

• Kemp: Pole Biwakowe Drymak (Polsko), poloha je zde
• Cena: 50 PLN (auto, 2 osoby, 2× sprcha, elektřina).
• Hodnocení: Na poměry Polska pohodový kemp. Rovný pozemek, 2 sprchy, 3 WC, dřez, čisto, dostatek zásuvek, lednička, ohniště i přístřešky. Stačí přijet a zavolat majiteli (sympatický starší pán přijede na kole či autem a vše vysvětlí). Pozor: Platba je možná pouze v hotovosti, což je ve východním Polsku standard v kempech. 

Den 4 (Úterý): Po stopách Dukelské operace a kapka ukrajinské kultury

Probouzíme se brzy ráno, dáváme rychlou snídani, balíme auto a míříme zpět ke slovensko-polským hranicím. Téma Dukelské operace nás hodně zajímá, proto jsme velkou část dne věnovali právě místům spojeným s touto historickou událostí.

Již brzy: Pokud vás historie Karpatsko-dukelské operace zajímá detailněji, v blízké době sepíšu podrobný článek,  takže "stay tuned". 

Co jsme na Dukle a v okolí navštívili:

• Vyšný Komárnik: Sovětské dopravní letadlo Lisunov Li-2, Dělo č. 3, památník Pod Zvonom a dělostřelecké muzeum. Prostě najedete na vedlejší silnici a postupně zastavujete u objektů, které jsou volně v přírodě. 
• Hunkovce: Válečný hřbitov přímo u hlavní silnice, kde jsou němečtí vojáci z druhé světové války. 
• Údolí smrti: Místo, kde proběhla nejkrvavější tanková bitva operace. V krajině je rozeseto 8 tanků a na kopci stojí nová rozhledna s pěkným výhledem.
• Svidník: Vojenské historické muzeum a majestátní Památník Sovětské armády.
• Památník Karpatsko-dukelské operace: Poslední zastávka, když jsme se vraceli zpět do Polska, leží na slovenské straně přímo u hranic.

Kam na oběd ve Svidníku?

• ZDROJ Beer & Restaurant: Skvělý tip na levný, ale moc dobrý oběd přímo ve městě. Poloha zde.

Skanzen ve Svidníku

Po obědě jsme ještě stihli navštívit Skanzen SNM – Muzeum ukrajinské kultury, které najdete zde. Je to moc pěkný a udržovaný areál lidové architektury. Měli jsme navíc štěstí - celý skanzen jsme měli v podstatě jen sami pro sebe, jelikož vedra stále pokračovala a moc lidí člověk nepotkával skoro nikde, takže atmosféra byla naprosto pohodová. 

Na nocleh opět míříme do stejného kempu: Pole Biwakowe Drymak

Den 5 (Středa): Skanzen v Sanoku, UNESCO kostel a kempingový horor

Dopoledne míříme do města Sanok, kde navštěvujeme velké Muzeum lidové architektury. Je to moc pěkný skanzen a uvnitř chalup najdete i různé interaktivní tématické výstavy. Parkování je přímo u skanzenu zdarma, což je super bonus.

Pokud ho chcete projít celý, vyhraďte si tak 2–3 hodiny. Nás ale opět dost limitovalo úmorné horko, takže jsme prošli asi polovinu chalup, ochutnali místní koláče a nasáli atmosféru.

Vstupné pro dospělého je 32 PLN, děti do 7 let zdarma, jsou možné i různé slevy pro studenty a seniory a hlavně berou karty. 

Chrámový komplex v Radruži (UNESCO)

Ze skanzenu přejíždíme cca 2,5 hodiny až těsně k ukrajinským hranicím. Cílem je Komplex kostela svaté Paraskevy v Radruži.

Jedná se o jednu z nejstarších a nejlépe zachovaných dřevěných pravoslavných cerkví v celém Polsku. Tento areál ze 16. století je díky své architektuře zapsán na seznamu UNESCO. Do samotného kostela se dostanete jen v rámci placené prohlídky. My jsme dostali mladého průvodce a celou výpravu do historie jsme v pohodě zvládli ve směsici angličtiny, češtiny a polštiny. 

Vstupné je 15 PLN/dospělá osoba a prohlídky jsou většinou v celou hodinu, pokud je více zájemců, tak i častěji, my jsme byli na prohlídce sami. 

Mimochodem kousek od areálu je vybudovaná nová "cyklostanice" s přístřeškem, zásuvkami a možností dofouknutí kola a menších oprav, dalo by se tam nejspíše i nocovat, je to na konci světa a vypadalo to, že by vás nikdo nevyhodil.  

Večerní odysea: Hledání kempu na tři pokusy

Pro tento den byla největší výzva sehnat kemp na nocleh. Jelikož jsme sebou měli jídlo v ledničce a neměli zdroj elektriky, tak jsme se potřebovali někde "napojit" do sítě a to se ukázalo jako pořádný oříšek...

1. Teddy kemp: První pokus podle mapy. Při příjezdu to na nás ale působilo spíš jako industriální zóna s městským koupalištěm. Otáčíme auto a jede se dál.
2. Pole namiotowe Majdan Sopocki: Druhá zastávka u jezera. Na fotkách hezké, realita? Retro jak z Mácháče v 70. letech – polorozpadlé chatky, žádná recepce a sociálky, co už měly nejlepší léta dávno za sebou. Když jsme půl hodiny čekali na majitele a do toho se zvedl vítr s bouřkou, řekli jsme si dost a jedem pryč. Areál byl plný kymácejících se borovic a my se tam zkrátka necítili bezpečně.
3. Szopowe Camping Roztocze: Třetí pokus. Hodnocení 5,0 na Googlu od 40 lidí, říkáme si: To musí být ono! Příjezd vede lesem, nikde žádná cedule a najednou zavřená brána. Voláme na číslo z netu a majitel do 10 minut dorazí. Hned nás naložil k sobě do auta s tím, že nás areálem (který leží na sjezdovce) provede, abychom si vybrali nejlepší místo.

Následovala absolutně šílená jízda do prudkých kopců nahoru a dolů, kterou jsme byli rádi, že jsme vůbec přežili. Pokud máte srdce dobrodruha a nevadí vám mít záchod kilometr daleko, výhledy nahoře jsou super. S naším autem ale bylo nemyslitelné tam vyjet.

Zaparkovali jsme tedy dole pod sjezdovkou – přímo v mraveništi. Z majitele jsme měli docela rozporuplné pocity a upřímně jsme se i trochu báli (možná byl jen přehnaně milý, ale atmosféra byla prazvláštní). Usínali jsme v zamčeném autě s tyčí po ruce a trnuli, jestli nepřijde nějaké noční překvapení. V celém kempu jsme byli úplně sami.

Ráno jsme se sbalili v rekordním čase a z kempu doslova vystřelili pryč i takové zážitky k cestování patří :-). Byli jsme tak rozhození, že nemáme ani jednu fotku. Jo a cena za dvě osoby a auto byla 80 PLN. (Ceny kempů se prostě úměrně zvyšují od jihu k severu). 

Den 6 (Čtvrtek): Smutný Majdanek, legendární držkovka a balzám na duši u hranic

Po ranním rychloútěku z divokého kempu nabíráme směr Lublin a jeho pohnutou historii, čeká nás Majdanek, což je bývalý koncentrační tábor. Cesta z kempu nám zabere cca 1,5 hodiny jízdy. Parkujeme přímo u tábora  zde (parkovné stojí 10 PLN, samotný vstup do památníku je zdarma).

Máme za sebou návštěvu několika podobných míst v Evropě, ale Majdanek je specifický svou těsnou blízkostí k městu. Lidé v okolí museli být přímými, tichými svědky hrůz, které se tu odehrávaly. Tomuto tématu je věnována i jedna z výstav – fotograf na ní zachytil místní obyvatele, jak v létě 1944 procházejí čerstvě osvobozený tábor. Majdanek je unikátní také tím, že muzeum zde vzniklo už na podzim roku 1944, tedy ještě během druhé světové války. Na prohlídku si vyhraďte minimálně 2 hodiny. 

Tip na gastro zastávku: Restaurace Rarytas (Piaski)

Cestou od Majdanku dál na východ musíme dát jednoznačné doporučení na oběd. V obci Piaski stavíme v restauraci Rarytas, poloha je zde. Mají tu vyhlášenou, doslova legendární držkovou polévku, na kterou se sjíždí lidé z celého okolí. My si k ní dali ještě výborného pstruha. Ceny jsou lidové a určitě si nezapomeňte objednat surówki (tradiční polské zeleninové saláty).

Pravoslavný klášter v Jabłecznij

Dalším cílem byl Klášter sv. Onufria v obci Jabłeczna, ležící přímo na břehu hraniční řeky Bug těsně u Běloruska. Cestou se můžete zastavit i v některé vesnici, kde uvidíte u řeky kamery a přísně střeženou hranici s Běloruskem. 

Areál kláštera obklopují staleté duby a rozlehlé louky, které přímo vybízejí ke klidné procházce. Je to místo se zvláštní energií a s takovým klidem (opět nikdo nikde). Pokud nehledáte turistické davy, ale místa s duší, tohle je správná volba.

Ubytování: Pole kempingowe Kubiki

Po včerejším zážitku jsme se hledání kempu trochu obávali, ale tentokrát jsme byli moc spokojeni i když cena byla už daleko vyšší. 

• Cena: 145 PLN (auto, 2 osoby, elektřina, sprchy v ceně) – cena už pomalu stoupá, ale kvalita odpovídá.

• Vybavení a atmosféra: Všechno je nové, čisté a z celého místa i přilehlého jezera čiší klid.

• Sousedé: V celém kempu byla obsazená jen jedna chatka rybáři a vedle nás parkovalo starší vojenské auto se Švýcary. Pro nás naprosto značka ideál.

Den 7 (Pátek): Tisíce křížů na Grabarce, barevné Podlesí a poustevna v bažinách

Ráno nikam nechvátáme, máme přece dovolenou. Dáváme se do řeči se švýcarskými sousedy, kteří cestují se svým obytným vojenským Steyerem. Mají za sebou Afriku a teď míří přes Bělorusko až k Bajkalu. To je teprve život – vyrazit na cesty a nemít žádný termín návratu. To se nám pracujícím jen tak nepoštěstí. 😊

Svatá Hora Grabarka (Góra Grabarka)

Po hodině a půl jízdy z kempu přijíždíme na nejvýznamnější pravoslavné poutní místo v Polsku. Grabarka je často nazývána "Horou křížů" a atmosféra je tu až taková mystická, tady už vidíme lehce nával autobusů a turistů a nepřipadáme si úplně sami. 

• Proč je místo posvátné? Tradice sahá do roku 1710, kdy v okolí řádila morová epidemie. Jednomu z místních obyvatel se ve snu zjevilo, že lidé najdou záchranu na tomto kopci. Zoufalí obyvatelé sem přinesli kříže, modlili se a pili vodu z místního pramene. Epidemie zázračně ustoupila a od té doby sem lidé proudí s díky i prosbami.

• Les křížů a posvátný pramen: Dnes je celý vrcholek mezi stromy doslova posetý tísícemi křížů všech velikostí a v nejrůznějších jazycích. Dole pod kopcem vyvěrá pramen, ze kterého si poutníci nabírají vodu a věří se v její léčivé účinky.

 I přímo na místě si můžete koupit dřevěný kříž, napsat na něj věnování nebo vaše přání a zanechat ho tu za zdraví svých blízkých nebo jako poděkování za zázrak. I my jsme tu jeden kříž za někoho blízkého nechali ....

Dole ještě nabíráme vodu z pramene, kupujeme místní speciality a pokračujeme dál.

Tip na gastro zážitek z Podlesí

Cestou jsme hledali vhodnou restauraci na oběd a jeli podle hodnocení Googlu. Když jsme dojeli k vybrané "nejlépe hodnocené restauraci", tak jsme se trochu zarazili, protože to nebylo nic moc z venku, ale nenechte se opravdu zmást, tohle byla trefa do černého . Smak na TOPie Jedzenie Podlasie (poloha zde) nabízí naprosto výborné jídlo za skvělou cenu. Pokud chcete ochutnat poctivé a autentické speciality regionu Podlesí, tohle místo nesmíte minout.

Kraj Otevřených Okenic: Trześcianka

Dál míříme do vesničky Trześcianka, která patří do tzv. Kraje otevřených okenic. Vesnice je plná pestrobarevných dřevěných chalup s nádherně vyřezávanými okenicemi a zdobenými fasádami. Určitě doporučujeme zastávku u místního dřevěného kostela sv. Archanděla Michaela, který svou zelenou barvou hned upoutá pozornost.

Skit v Odrynkách: Poustevna uprostřed bažin

Jen 10 minut jízdy od Trześcianky se nachází Skit Świętych Antoniego i Teodozjusza Pieczerskich w Odrynkach.

Jedná se o pravoslavnou poustevnu (skit) postavenou přímo uprostřed bažin a rozlivů řeky Narew. Vede k ní dlouhá dřevěná lávka skrz rákosí. Je to to takové tiché, přírodní i duchovní místo, kde se prostě zastavíte a užijete si i krátkou procházku od parkoviště, my jsme zaparkovali tady.

Na noc míříme blízko k městu Bělostok a to přímo do Pole namiootowe Selwa Suprasl, poloha zde. Platba je možná jen v hotovosti, pozemek je udržovaný a pěkný, jsou zde kontejnery s koupelnou (za příplatek). V tento den se počasí velmi změnilo a pěkně se tento večer ochladilo. V okolí kempu je docela dost restaurací a taky kostelů, takže nudit se nebudete.

Den 8 (Sobota): Kładka Śliwno-Waniewo, pevnost Osowiec a vodácká vesnice Krutyń

Další zastávkou naší cesty měla být známá lávka Kładka Śliwno-Waniewo (ploha zde), na kterou jsme se moc těšili. Když jsme ale dorazili na místo, čekalo nás nepříjemné překvapení. Z důvodu nízké hladiny vody byla celá trasa i přívoz uzavřen.

Přejíždíme tedy k dalšímu bodu a vymýšlíme si cca 5 km okruh u tvrze Osowiec.

Další zastávkou byla carská pevnost Osowiec, kde jsme se vydali na cca 5 km dlouhý volně přístupný okruh v přírodě. Zdejší betonové bunkry pamatují 1. světovou válku a slavnou bitvu známou jako "Útok mrtvých mužů", kde těžce zasažená hrstka carských obránců zahnala na ústup německou přesilu. To, co z opevnění zbylo dnes, jsou však ruiny, jelikož Němci ho totiž vše při ústupu na konci 2. světové války vyhodili do vzduchu. No trochu jsme se zde báli, zase jsme skoro nikoho nepotkali, ale bylo příjemné se trochu "hejbnout" a nesedět jen v autě. Doporučuji zaparkovat zde.

Dále jsme zamířili do vesnice Krutyń, která je vyhlášeným centrem vodáků a kajakářů z celého Polska. Protéká tudy průzračná řeka Krutynia obklopená hustými lesy Mazurské jezerní plošiny. Naším cílem byl Camping Mazur Syrenka Resort a tady se nám teda líbilo moc (poloha zde). Večer jsme si došli na večeři, byla sice dobrá, ale strávili jsme tam fakt hromadu času, takže žádné doporučení nebude, poslechli jsme si živý koncert na podporu udržení ekologie v oblasti a krásně jsme se vyspali. 

Jinak kemp je opravdu velmi moderně vybaven a bylo to asi top co jsme v Polsku prozatím viděli, cena tomu odpovídala už byla 160 PLN za dvě osoby a auto na noc. 

Den 9 (Neděle): Konečně Vlčí doupě a Mazurská jezera

Konečně vyrážíme k bodu, kvůli kterému jsme celý tento trip plánovali, a to k "Vlčímu doupěti". Vlčí doupě neboli Wolfsschanze sloužilo během druhé světové války jako tajné hlavní velitelské sídlo Adolfa Hitlera, který zde strávil přes 800 dní. Obří bunkry se stěnami silnými až 8 metrů nakonec zničili sami Němci, když je v roce 1945 při ústupu před sovětskou armádou vyhodili do povětří. K tomuto tématu brzy přibude sólo článek, protože mám spoustu materiálů i informací.

Určitě sem vyrazte brzy ráno, v sezóně tu bývá docela dost lidí. Vstupenky zaplatíte ihned při vjezdu na parkoviště (30 PLN za dospělou osobu v sezóně). Rozhodně doporučuji koupit si audioprůvodce, kterého mají skvěle zpracovaného i v češtině (10 PLN), podle GPS se sám spouští zrovna u bunkru, kde jste. Na prohlídku si určitě vymezte cca 2 hodiny. 

Malý tip na závěr: Pokud zde chcete přespat v autě, v zadní části parkoviště to prý umožňují – podle počtu zaparkovaných obytňáků to vypadá, že to v praxi opravdu funguje (my jsme to ale nevyzkoušeli).

Pokud chcete vidět, jak to tam vypadá na videu, mrkněte na můj Instagram, kde najdete i zpracované Reels, odkaz zde. 

Odpoledne pak míříme do kempu. Trochu marně hledáme vhodný plac – naše parametry jsou vždy jasné: hlavně klid, pohoda a dobré hodnocení. No upřímně, v okolí Mazurských jezer už je to docela výzva. Je to tu samá turistická "komerce" a ta hodnocení kempů nebývají nic moc. My jsme ale nakonec našli takovou skrytou perlu.

Jedná se o CAMPING "Zwierzyniecki Horn" a jeho polohu najdete zde. Není to úplně typický kemp, ale spíše skvělé místo, kde najdete stánek a velkorysý prostor pro zaparkování auta nebo postavení stanu.

Takový menší tip na závěr: Na Mazurách fouká i v létě, takže neparkujte dole přímo u jezera, ale zajeďte si na vyvýšené místo. Fakt tam fouká o dost méně – dole bychom regulérně přišli o uši.

A tím naši první část putování po východním Polsku končíme.  Pokud vás cokoliv zajímá nebo máte vlastní tipy na Mazury, napište mi email: katka@cestovanijentak.cz. A nezapomeňte sledovat i můj Instagram, kde průběžně dávám info z aktuálních výletů a cest.