Přehrada Orlík a smutná historie Podolského mostu

Letošní svátek 28. října jsme využili k návštěvě přehrady Orlík – chtěli jsme trochu prozkoumat místa, kde jsme v minulosti před mnoha lety strávili nějaký čas, a zároveň jsme se chtěli podívat (tak jako většina lidí, které jsme potkali), jak moc hladina klesla. Nazvala bych to tedy takovou "přehradní turistikou".

První zastávkou byla hráz Orlíku v Solenici. Trochu nás nemile překvapilo, že silnice na hrázi je uzavřená pro auta i pěší z důvodu výstavby nového doplňkového bezpečnostního přelivu a mohutného skluzu. No, mohli jsme si předem zjistit, že je to zavřené již od ledna 2026 a následující dva roky tomu tak bude – inu, ne všechno naplánuješ tak, jak chceš 😊.

Nicméně ihned po zaparkování zde jsme potkali místního chalupáře a dostali zadarmo půlhodinovou přednášku o celém okolí a tipy, kam se máme zajet podívat. Z takovýchhle setkání máme vždycky radost.

Já jsem například žila v tom, že vody v Orlíku je historicky málo hlavně kvůli suchu. Ono to je ale z velké části právě kvůli této rekonstrukci, která tu teď probíhá, i když sucho na to má samozřejmě taky svůj vliv.

Jinak na hráz se sice nedostanete, ale z boku u našeho parkovacího místa byla otevřená velká železná vrata a přehradu odtud uvidíte z nadhledu. Uvidíte vylézající trubky (nejspíše skryté výpusti ☹), mola, která nikam nevedou, a podobně.

Přímo pod masivní hrází Orlíku se ukrývá vodní elektrárna. Jedná se o největší klasickou (akumulační) vodní elektrárnu u nás s celkovým instalovaným výkonem 364 MW. Pokud by vás to zajímalo více, můžete si na tomto webu objednat prohlídku.

My jsme pokračovali dále a čekala nás tato místa:

• Tábořiště Spálenka, jeho polohu naleznete zde. Tady jsme sešli kus až k lodím, které zůstaly na suchu/vodě, a byl znatelně vidět ten rozdíl, kolik vody ubylo.
• Kemp Lavičky, poloha zde.
• Přes Těchnice a kemp Bukovanská zátoka jsme to vzali ke Žďákovskému mostu. Ten je asi jednou z největších dominant Orlíku a proslavil se i nechvalně známými orlickými vraždami. Od Žďákovského mostu se můžete vydat po červené turistické trase až k zámku Orlík a udělat si pěkný okruh zpět k mostu, kde budete parkovat (parkování možné tady).

Nakonec jsme ještě stihli Podolský most, kde toho za nás bylo k vidění upřímně nejvíce. Už nás ale trochu limitoval odpolední čas, takže dolů k vodě jsme se nedostali. Pokud sem vyrazíte vy, doporučuji jet ihned sem – můžete tu totiž vidět základy původních staveb a hlavně základy krásného empírového řetězového mostu, který zde původně stál.

K Podolskému mostu se váže i trochu temná historie. Dne 8. května 1945 se zde odehrály dramatické události, kdy sem v odpoledních hodinách dorazila předsunutá jednotka amerických tankistů – zhruba 13 kilometrů za tehdejší demarkační linii, protože Rusové tu ještě nebyli. Tento postup proběhl na základě předchozí koordinace a dohody se sovětskou stranou, aby spojenecké síly společně zvládly obrovské kolony prchajících německých vojáků i civilistů a zamezili jim v útěku. Američané dostali za úkol východní výstupy z mostu zablokovat a tuto pozici držet, dokud na druhou stranu 10. května nedorazila sovětská Rudá armáda. Došlo zde k velmi tragickým událostem – doporučuji se podívat na video níže, které je moc pěkně a zajímavě zpracované.

Tento historický okamžik vzájemného setkání a konce války dodnes připomíná pamětní deska umístěná přímo na konstrukci mostu.